Jazyková verze

Angličtina

Šuhájek Jiří

Šuhájek Jiří

* 1943, Pardubice, Česká republika

Uznávaný sklářský výtvarník a akademický malíř, který dokáže svá díla nejen navrhnout, ale i tvořit na huti. Za svou jedinečnou designérskou i volnou uměleckou tvorbu získal řadu domácích a zahraničních ocenění. Taktéž velmi úspěšná a vyhledávaná jsou díla Jiřího Šuhájka vytvořená pro sklárnu Moser.

Vzdělání

1968 -71 Royal College of Art, RCA, Londýn, diplom M. Art RCA Glass, GB
1964 -71 Vysoká škola uměleckoprůmyslová, prof. S. Libenský, Praha, ČR
1957 -61 SUPŠ sklářská, ateliér malby, Kamenický Šenov, ČR

Praxe a pedagogická činnost

Hostující lektor v mnoha státech světa (USA, Japonsko, Švédsko, SRN, RUS aj.)
2009 - 2010 pedagog Univerzity Tomáše Bati, Zlín, ČR
1999 - 2008 pedagog SUPŠ sklářské, Valašské Meziříčí, ČR
1993 - 2002 umělecký ředitel sklárny B.A.G., Barovier and Toso, Vsetín, ČR
1979 - 1994 designér Ústavu oděvní a bytové kultury, Praha, ČR
1962 - 1964 a 1972-1978 výtvarník sklárny Moser

Zastoupen v uměleckých sbírkách (výběr)

The Corning Museum of Glass, USA, Hokkaido museum of Modern Art, Sapporo, Japonsko
Victoria and Albert Museum, Londýn, GB, Museum der Veste, Coburg, SRN, Glasmuseum, Frauenau, SRN, Národní galerie a Uměleckoprůmyslové museum, Praha, ČR

Ocenění (výběr)

2010 Doctor Honoris Causa Lvovské Národní Akademie umění, Lvov, Ukrajina
2008 Čestný člen Ruské Akademie umění, Moskva, RUS
1996 Cena Design Centra ČR - Nejlepší design roku, Praha, ČR
1995 Česká národní cena za design, ČR
1986 BID - Zlatá hvězda kvality, Madrid, Španělsko
1976 Bavorská státní cena a Zlatá medaile, Mezinárodní výstava skla, Mnichov, SRN

    ROZHOVOR S DESIGNÉREM JIŘÍM ŠUHÁJKEM

    „Akademický malíř Jiří Šuhájek je výjimečný sklářský výtvarník. Svá díla dokáže nejen navrhnout, ale i na huti stvořit. Vlastní jsou mu jak neohraničené fantaskní světy, tak zadavatelem přesně vymezený design. V obou oblastech sklářského umění je přitom Šuhájkovo dílo dobře rozpoznatelné. Nevyčerpatelná imaginace ve spojení s dokonalým řemeslem jej řadí mezi nejvýznamnější současné sklářské výtvarníky nejen své generace.“ – tolik z oficiálních webových stránek výtvarníka J. Šuhájka.

    Designér Jiří Šuhájek nedávno oslavil významné životní jubileum sedmdesát let a jeho invence a nápady jsou stejně živé jako před padesáti lety.

    Propojen se sklárnou Moser

    Prvním zaměstnáním absolventa Střední uměleckoprůmyslové školy sklářské v Kamenickém Šenově byla sklárna Moser, kde nastoupil jako kreslič a návrhář. Po třech letech odešel studovat Vysokou školu Uměleckoprůmyslovou v Praze, ateliér profesora Stanislava Libenského a současně absolvoval studijní pobyty na Královské škole umění v Londýně, ve sklárně Venini v Benátkách a Rietveld Academy v Amsterdamu. Od roku 1972 do roku 1978 působil jako výtvarník sklárny Moser. Od té doby s ní spolupracuje externě na řadě originálních, velmi úspěšných kolekcích.

    Pane Šuhájku, je to již 52 let, co jste poprvé, tehdy jako osmnáctiletý, vstoupil do sklárny Moser, která byla Vaším prvním pracovištěm. Co jste tehdy cítil? Byl jste rád, že můžete ve sklárně pracovat?

    Když mi ředitel sklářské školy v Kamenickém Šenově dával umístěnku do sklárny Moser, odůvodnil rozhodnutí tím, že jsem největší a Karlovy Vary jsou nejdál. Byl to pro mne šok, ale rychle jsem si zvyknul. Kromě toho, že sklárna Moser byla už v té době naprosto fenomenální, mohl jsem v Karlových Varech rozvíjet i své sportovní ambice v atletice a košíkové.

    Ve sklárně jste vytvořil řadu velmi úspěšných kolekcí. Vždy jste experimentoval s barvami. Připomeňme úspěšnou řadu váz Čtyři roční období, vázy ke 150. výročí sklárny Kola a kolekci Lotosový květ či Andělé a Křídla. Co Vás fascinuje na práci s moserovskou sklovinou?

    Vynikající barvy moserovského skla jsou jedním z důležitých prvků, které charakterizují výjimečnost sklárny. Výtvarníkovi nabízejí obrovské množství variací. Zakladatel sklárny Ludwig Moser měl prostě geniální nápad. Doufám, že se nám podaří v této tradici pokračovat a myslím, že už nastal čas tuto barevnici jemně rozšířit.

    Kromě návrhů kolekcí nápojového a dekorativního skla jste ve spolupráci se sklárnou Moser vytvořil i monumentální sochy z cyklu Čtyři roční období, z nichž dvě z nich – Podzim a Zima – nově stráží vstup do sklářské hutě Moser v Karlových Varech. Náš umělecký ředitel Lukáš Jabůrek je nazval „Strážci sklárny“ a my věříme, že tuto moc budou mít. Prozraďte nám, jak dlouho vznikal tento velký projekt tvorby 3,5 m vysokých sedících postav a jak to bylo náročné?

    Projekt monumentálních soch vznikl na sklářském sympoziu v Novém Boru. Nápad jsem rozvíjel ve valašské sklárně Karolínka, ale hlavně právě ve sklárně Moser. Pro mě to byla šťastná doba, kdy mi vedení sklárny Moser umožnilo realizaci hned několika plastik. Práce trvala přibližně měsíc. V součinnosti s pracovníky sklárny jsme smontovali kovové konstrukce a pak s mistry skláři foukali křišťálové sklo do klecí. Všichni jsme pracovali ve vzájemné shodě.

    Dokumentární portrét České televize „Křehkost zrozená ohněm“, který je Vaším medailonem, byl natáčen v roce 2010 právě ve sklárně Moser. Byl Moser vybrán záměrně? Dalo by se říci, že máte ke sklárně Moser srdcový vztah?

    V průběhu mé designérské činnosti jsem navrhoval v mnoha sklárnách. Byly mezi nimi Crystalex, Bohemia Art Glass, Karolínka, Květná, Charlotta a další. Moser je určitě mou srdcovou záležitostí. Šlo o mou první praxi, místo, kde jsem se mohl seznámit s komplexní koncepcí výjimečné sklárny, která zahrnuje téměř všechny možné technologie.

    Kde nalézáte inspiraci k tvorbě a již se Vám někdy stalo, že nápad delší dobu nepřicházel? Co se dá dělat potom?

    Nedostatkem inspirace pro moserovskou produkci jsem rozhodně nikdy netrpěl. Za padesát let spolupráce jsem pro ni navrhl možná tisíce návrhů, z nichž se zrealizovala jen malá část. Logicky, protože hlavním úkolem sklárny je výroba a obchod. Vzorování nových kolekcí a technologií je i časově velmi náročné.

    Já mám určitý rukopis, který není třeba dokonalý, ale je to můj rukopis, spíš fukopis. Snažím se ho co možná nejmíň nutit do něčeho, do čeho se mu nechce. Nechám ho být a říkám: tak se ukaž!

    Je nějaký projekt, který byste chtěl ještě ve sklářství vyzkoušet a zatím jste se k němu nedostal? Máte před sebou nějakou takovou výzvu?

    Výzev je celá řada. Na jedné straně je to ryze designérská práce. V této souvislosti je pro mne sklárna Moser na prvním místě, protože, jak už jsem zmínil, jde o prostor, který má svá specifika. Barevnost, technologie broušení, malby apod. Zde by se mohly uplatnit nové principy tvorby, které však vyžadují těsnou spolupráci, porozumění a hlavně prostor. Design pro takovou sklárnu, jakou je Moser, vyžaduje symbiózu originality a těsné spolupráce výroby a obchodu. Velmi důležitá je také originální reklama a popularizace nových výrobních a výtvarných prvků. Významnou součástí je též řemeslná zručnost. V oblasti individuální tvorby pokračuji, pokud to je možné, v realizacích foukaných skleněných plastik. Letos jsem byl pozván již na tři sklářská sympozia, u nás, v Rusku a v Polsku. Ještě se chystám na sympozium do polské Wroclavi, ukrajinského Lvova a do Luxenburgu. Práce na sympoziích má svá specifika. Je důležité se adaptovat na odlišné možnosti výroby a tvorby, které jsou v různých místech nabízeny. Myslím, že tento balet je docela inspirativní. Kromě skla se ale věnuji i malbě, obrazům.

    A jak se dá asi nejlépe vysvětlit jedinečný vztah Jiřího Šuhájka ke sklu? Odpověď si půjčíme z rozhovoru s redaktorkou M. Kohoutovou, Glassrevue 28/2004:

    Sklo jako materiál je děsně nakažlivé, je to nezměřitelný fenomén, a když se s ním člověk začne stýkat, dostane se do jeho blízkosti, sklo ho učí a napovídá mu věci, ale každý ho chápe svým vlastním způsobem. V mém případě to bylo tak, že mě nebavilo péct ho v peci ve formách a tvarovat. Hutní sklo je naopak strašně rychlé, dává spoustu výzev, neustále s ním bojuješ. Ono zvládnutí triviální bubliny je samo o sobě desetiboj. Musíš se to po určitou dobu prakticky učit, cvičit, a potom postupně na základě určitých znalostí může výtvarník založit svou koncepci. Když poznáš zákonitosti skleněného materiálu, pokročíš i v tom, že si začneš uvědomovat sám sebe. Materiál tě formuje a ty jeho – jde o souboj s hmotou. Začneš chápat vztahy, které jsou mezi tebou a materiálem, tím člověk víc poznává svou podstatu a podstatu skla. Je to dialog mezi sklem a tebou. A je to šílená věc.

    a dodává: „Foukané sklo má v sobě schopnosti stylizace a abstrakce. Navíc je tvarosloví foukaného skla limitované. Já mám určitý rukopis, který není třeba dokonalý, ale je to můj rukopis, spíš fukopis. Snažím se ho co možná nejmíň nutit do něčeho, do čeho se mu nechce. Nechám ho být a říkám: tak se ukaž! Plácnu s ním, usměrním ho a koukám, co bude. Je to vteřinový dialog, který se musí ovládat. Chyby i výsledky jsou rychlé, nedají se opravit, musí se začít znovu. Sklo má svou tektoniku, svou transparenci a další vlastnosti a vede si svou. Praská a je strašně těžké – na píšťale je někdy pět kilo skla, ale v páce je to nakonec až padesát až osmdesát kilo. Je to souboj a musíš mít fyzickou sílu, jinak ho neutočíš v pravou chvíli. Pro mě je foukané sklo pohoda, strašně mě baví, překvapuje mě. Je to živoucí tvorba, s kterou lze vést dialog.“

    Děkujeme panu Šuhájkovi za rozhovor a přejeme mu mnoho životní energie a dalších krásných skleněných realizací. Redakce magazínu Fresh From Moser, 2013.