Jazyková verze

Angličtina

Roubíček René | Legenda moderního českého skla

Roubíček René

*1922, Praha, Česká republika

Patří k předním osobnostem českého sklářského umění. Proslul zcela svobodným přístupem k tvorbě a spoluvytvářel nové pojetí skla ve sféře volného umění. Se sklárnou Moser spolupracuje od roku 1950 a je držitelem mnohých významných ocenění.

Vzdělání

1940-1944 Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze, Prof. J. Holeček, ateliér monumentální malby a skla
1949-1950 Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze, Prof. J. Kaplický
Dnes vlastní tvorba

Umělecké sbírky

Národní galerie v Praze, Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze, Victoria & Albert Muzeum, Londýn, Muzeum dekorativního umění, Paříž, Sklářské muzeum, Corning, Stedelijk muzeum v Amsterdamu, Akademie umění v Berlíně, Muzeum uměleckého řemesla ve Frankfurtu nad Mohanem, Muzeum Bellerive v Zurichu, Koganezaki Crystal Park Glass, Japan a další veřejné a soukromé sbírky.
Krátké video k dílu Reného Roubíčka ke shlédnutí na you tube, viz http://www.youtube.com/watch?v=uhCWcjfk74M

ROUBÍČEK RENÉ (*1922, Praha)

Pan René Roubíček patří k předním osobnostem českého sklářského umění, které od padesátých let 20. století spoluvytvářely nové pojetí skla ve sféře volného umění. Účastnil se například světové výstavy Expo v Bruselu v roce 1958, kde získal Velkou cenu za svou rozměrnou abstraktní prostorovou kompozici nazvanou Sklo - hmota - tvar - výraz. Jeho práce mohli lidé obdivovat i na dalších světových výstavách jako na Expo v Montrealu, v Osace, Sao Paulu a na řadě dalších míst. V roce 1969 získal zlatou medaili na mezinárodním veletrhu řemesel v Mnichově. Jeho díla jsou zastoupena v řadě světových galerií - v Londýně, v Paříži, v Düsseldorfu a dalších. V roce 2007 byl Akademií designu České republiky uveden do Síně Slávy Czech Grand Design.

Během své tvůrčí dráhy, která probíhá v symbióze s manželkou, rovněž sklářskou výtvarnicí, paní Miluší Roubíčkovou, proslul zcela svobodným přístupem k tvorbě - vytváří monumenty i komorní objekty, sklo využívá jako sochařský materiál i pro tvorbu součástí interiérů, je rovněž autorem lustrů, světelných kompozic a skleněných vitráží. Po celou svou tvůrčí dráhu spoléhá na kvalitu a vlastnosti hutního, u pece tvarovaného skla. Se sklárnou Moser spolupracuje od roku 1950 a od té doby pro ni vytvořil řadu velmi úspěšných exponátů.

ROZHOVOR S RENÉ ROUBÍČKEM

Výstavu se sklárnou Moser jste nazval „Sklo je jako jazz“. Jde o vyjádření Vaší myšlenky „Co je jazz v hudbě, to je sklo ve výtvarném umění“?

Ano. Tak jako když hrajete jazz, tak i v tvorbě ve skle vás provází dynamika a určitá nespoutanost volné tvorby, nutnost vlastní invence a improvizace - tj. do poslední chvíle tvůrce ani posluchač neví přesně, jakou cestou se půjde, ale přitom jsou dána pevná pravidla - u skla jsou dána hmotou, u hudby skladbou, ale obojí potřebuje fortel, mistra. Tvořit sklo je vždy improvizace, nikdy nevíte, jak to dopadne, sklo je pokaždé jiné. Já mám v rukou svoji ideu, něco jako partituru a sklář podle ní tvoří. Já jsem vedle něj a diriguju.

Se sklárnou Moser spolupracujete od roku 1950. K jejímu stopadesátému výročí v roce 2007 jste vytvořil kolekci ručně broušených exponátů, ve kterých jste osobitým způsobem zvýraznil krásu křišťálu Moser. Jak se vám tato díla vytvářela?

Vytvořit unikátní exponát ke stopadesátiletému výročí firmy Moser nebyla maličkost, na druhé straně však veliká příležitost. Moser – to je šperk v tvorbě luxusního skla – což znamenalo vytvořit k této situaci výtvarné dílo, objekt, který by plně všech vlastností křišťálu Moser využíval: čistotu skla, dokonalý lesk, fascinující barvy, to vše vtěsnat do jednoho objektu. Nakonec se to myslím povedlo.

Jen něco udělám, hned přemýšlím,
jak to provést příště líp a jinak, zajímavěji...

To je pravda. Hned v dalším roce jste pro sklárnu vytvořil řadu úspěšných exponátů, z nichž zmiňme například dílo inspirované vynikajícím českým malířem Františkem Kupkou „Trojrozměrný Kupka“ či jste společně se svou ženou Miluší Roubíčkovou představili repliku tzv. „Bruselské mísy“, která byla vytvořena k 50. výročí světové výstavy Expo Brusel 1958 a která tehdy zaznamenala na výstavě velmi pozitivní ohlas.

Máte pravdu. Bruselská mísa je řemeslně velmi náročný kus. Každá čočka je ručně broušena, vybroušení mísy trvá týden čistého času. Mísa je specifická tím, že se v každé její čočce zrcadlí obraz v jiné podobě. Navíc je to dílo mé manželky, takže nás to spojuje i v jiném směru..

Jak jste se s Vaší manželkou seznámil?

Původně chtěla studovat jazyky na filozofii, řečtinu, latinu, ale Univerzita Karlova byla zavřená, tak šla na Umprum a já tam našel sklo a manželku.

A vy jste chtěl být vždycky sklářem?

Kdepak! Já jsem stejně jako má žena chtěl dělat něco jiného, jít na Akademii. Odmalička jsem maloval. Když mi bylo dvanáct, vystavoval jsem na přehlídce amatérských malířů a nikdo nevěděl, že jsem malej kluk. Po této výstavě si mě pozval Švabinský (pozn. red. Max Švabinský, významný český malíř a rytec), doprovázela mě maminka a on chtěl, abych hned po dokončení reálky k němu přišel na Akademii. Nakonec jsem tam ale nešel. Za války byly zavřené vysoké školy, takže i Akademie. V septimě mi profesor Severa přinesl přihlášku na Umprum a řekl mi, abych šel do ateliéru skla a monumentální malby k profesoru Holečkovi. Řekl jsem mu, co tam budu dělat, když nemám o skle ani páru. „O to se nestarej, až tam budeš, tak si budeš dělat, co chceš“, vysvětlil mi. A to se taky stalo.

A na závěr mi to nedá, abych se nezeptala, jak autor ve svých úžasných devadesáti letech popisuje svůj přístup k dílu i k životu, jestli by si již raději neužíval zaslouženého odpočinku. A odpověď?

„Dívejte, z práce roste práce. Jen něco udělám, hned přemýšlím, jak to provést příště líp a jinak, zajímavěji, aby se člověk neopakoval. Konec je v nedohlednu a to mě na tom právě baví.“

Krásný závěr, co myslíte...

Přejeme panu Renému Roubíčkovi mnoho dalších sklářských úspěchů.

 

Redakce magazínu Fresh From Moser, 2013